neděle 8. listopadu 2020

Chceš hrát Terru Australis!

Aneb o čem to je a co na tom (snad) bude zajímavé, především na fikční rovině, ale nastíním taky představy, jak by měla hra probíhat okolo stolu.

 

Co vědí postavy?

Už od dob výpravy Vasca da Gammy kolem Afriky do Indie snili mořeplavci o objevu bohatého velkého kontinentu na jižní polokouli, který vydá Evropanům své zásoby surovin, koření… a zlata. Dlouho se však tento kontinent žádnému mořeplavci neukázal a rozlehlé vodní plochy oceánu odmítaly vydat jeho bohatství. A tak si téměř všichni objevitelé vystačili s Novým světem – Západní Indií neboli Amerikou. Snad i proto vyrážely do jižního Pacifiku jen nečetné výpravy, a jen jejich nedůslednost a zjevná chudoba Nového Holandska (později nazvaného Austrálie), pokud o něm vůbec měli objevitelé nějaké povědomí, opravňovala dál snít o rozlehlé Jižní zemi, která, byť nikdy nespatřena, nesla již od antiky jméno Terra Australis.

Až koncem 16. století se vypravil do neprobádané oblasti španělský mořeplavec a zkušený objevitel Juan Fernández. Rozhodl se svou lodí rozetnout Evropany dosud nenavštívený trojúhelník vymezený ze západu sotva tušeným pobřežím Nového Holandska a z východu a severu spojnicí mysu Horn v Jižní Americe s ostrovem Fidži východně od Nové Guineje. A na 40. rovnoběžce skutečně narazil na hornatý ostrov, úrodný a obývaný prý bílými lidmi. Snažil se pak přesvědčit místokrále v Peru a Chile, aby vypravil osadníky pro založení nové kolonie, ale bezúspěšně.

(Až posud si historii takto pamatujeme.)

S novým stoletím však přišli noví objevitelé, kteří zopakovali Fernándezovu plavbu a přinesli zprávu o zemi mnohem rozsáhlejší než jeden ostrov, o zemi osídlené přátelskými domorodci, úrodné a bohaté. Tehdy se již nechal místokrál v Peru přesvědčit a vyslal na Terru Australis kolonisty. A tak bylo na východním pobřeží zatím neprozkoumaného kontinentu, v poklidném zálivu založeno město pojmenované po svaté přímluvkyni námořníků – Puerto de Nuestra Señora Santa María de las Aguas Tranquilas, to jest Přístav naší Nejsvětější Panny Marie klidných vod, zkráceně Tranquila – Klidná. Psal se rok 1622.

***

Dnes se píše se rok Páně 1646. Všichni jste vojáci, ve větší či menší míře, a prošli jste alespoň částečně útrapami třicetileté války, ať muži, nebo ženy – protože kolonie si nevybírá a práci musí zastat, kdo je zrovna k dispozici. Pocházíte z různých zemí, ale teď jste se nechali najmout do služeb Španělské koruny. Připluli jste na nedávno objevenou pevninu, abyste pomohli znovuzbudovat kolonii a prozkoumat Terru Australis. Od okamžiku, kdy o ní přišly první zprávy, se ovšem dost změnila – nejen proto, že poslední zprávy z Tranquily přišly jen několik let po zbudování přístavu.

Každý z vás znal někoho z předchozích osadníků, nejspíš osobně, ale někteří, zvlášť ti mladší z vás, jen z vyprávění. A každý z vás díky tomu něco málo o novém kontinentu ví. Doufali jste, že se se svými známými snad přece jen setkáte, ale Tranquilu jste našli opuštěnou, jako by všichni před čtvrtstoletím odešli v době siesty a už se nikdy nevrátili. Ani domorodce jste zatím nepotkali, přestože několik zpustlých vysokých budov a honosné kamenné obětiště jsou jasně vidět už z moře.

Půl roku vám trvalo znovu vystavět město, znovu zorat pole a obnovit kostely Panny Marie a sv. Františka Xaverského, patrona objevitelů a misionářů. Ale teď už se konečně můžete pustit do úkolu, pro který jste byli především zverbováni: prozkoumat Terru Australis a získat všechno její zlato – pro skvoucí slávu Španělské koruny! A pro svůj vlastní prospěch a růst ve společenské hierarchii. A snad i zjistit, co se stalo s první vlnou kolonistů, pokud se o to budete zajímat.

 

Co by měli vědět hráči?

V nejobecnější rovině půjde o obyčejnou hru na hrdiny, neboli (stolní) RPG. Cílem je zaměřit se na dobrodružnou část těchto her, na „fyzický“ průzkum nového kontinentu a vynalézavé získávání pokladů, přičemž boj bude omezen jen na nutné minimum (což v závislosti na preferencích hráčů může znamenat zcela nebojová dobrodružství). Budou také omezeny možnosti sociální interakce postav – většina prozkoumávaného prostoru je v současnosti jen řídce osídlená a Tranquila je záměrně lokací, ve které neprobíhá žádný děj a slouží jen jako bezpečné zázemí a výchozí bod výprav (o tom ještě níž). Hra by se měla v některých ohledech blížit tzv. oldschoolovému hraní, ale nebudu žádného hráče klepat přes prsty, že nedodržuje jeho principy, třeba i proto, že se jich sám jako vypravěč nehodlám příliš doslovně držet.

Přestože hra navazuje na historické reálie, není cílem historii rekonstruovat – Terra Australis je plánována jako fantasy kampaň. Mnoho prvků prosteřdí bude nereálných, fantastických, kampaň bude v mnoha ohledech anachronická a dodržení historických reálií je druhotné. Na Teře Australis např. funguje magie, byť postavy ji nejspíš budou objevovat postupně. Protože se kampaň odehrává v barokním období, budu se snažit mnoho barokních prvků do hry dostat, ale jednodušší to bude už jen tím, že žánr fantasy je baroknímu umění a myšlení překvapivě blízko. Nehodlám jako vypravěč jakkoli řešit různé postavení mužů a žen, rasové nevraživosti apod. V tomto ohledu má být hra naopak inkluzivní a důraz chci klást na objevování fantastické fikční reality, ne na složitá morální dilemata reálného světa.

Vlastní hra bude probíhat formou epizodických výprav, kdy skupina vyrazí z Tranquily na průzkum k nějakému cíli, po cestě může objevit další lokace nebo potkat nějaké příhody, prozkoumá (a vyrabuje) cílovou lokaci a na koci sezení se vrátí zase zpět do přístavu, kde přepočítá svou kořist. Současný, možná trochu naivní, ale věřím, že uskutečnitelný, cíl je, aby každou epizodu odehrávala skupina s jiným složením hráčů, tedy aby se i družiny skládaly různě z postav, jejichž hráči zrovna dorazili na sezení. Je možné (a nejspíš to bude nějakou dobu i nutné), že část těchto her proběhne online.

Po hráčích budu vyžadovat alespoň krátký report z odehrané výpravy. Zvažuju i nějakou podporu formou incentiv, ale hlavním motorem by měla být sama skutečnost, že hráči budou mít možnost se o světě dozvídat pouze vlastním hraním, konverzací s ostatními hráči a právě z reportů. Pravděpodobně zřídím i nějaký diskusní prostor, který bude suplovat „tavernu“ v Tranquile, kde se budou hráči setkávat a můžou si vyměňovat informace a zkušenosti.

 

A nakonec pár organizačních věcí

Hrát se bude s největší pravděpodobností podle „domácích“ pravidel, která sepíšu před prvním sezením aspoň v pracovní verzi sem na blog. Snaha je, aby pravidla byla spíše jednoduchá, umožňovala princip „fiction first“ (tedy důležitější než tvrdá pravidla je situace v herním světě a popisy činností) a omezila hody kostkami a taktizování v rámci systému. Základem hry by tak měla být konverzace hráčů a vypravěče a pravidla by měla podporovat prokreslování detailu fikce („textury“). Zároveň ale bude nachystaných mnoho náhodných událostí a součástí hry bude management času a dalších zdrojů – samozřejmě se pokusím zařídit, aby to pro hráče působilo zábavně, a ne jen jako otravné počítání.

Kdy se to spustí? Až budu mít k dispozici pravidla a aspoň pět lokací, které lze plnohodnotně prozkoumat. Původní realisticky působící plán byl začít teď na podzim, což ale už téměř určitě nestihnu a popravdě vzhledem k probíhajícím hrám, kterých se účastním, nemám motivaci příliš pospíchat. V tuhle chvíli plánuju mít po Novém roce dostatečnou přípravu, abych mohl hru rozjet, v lednu nebo únoru odehrát zkušební hru (hry?) a na jaře začít s ostrým hraním pro širokou skupinu přátel a známých. Stay tuned.

Na jednotlivé hry se nejspíš budu domlouvat přes soukromé kanály, ale pokud se chcete dozvědět víc, než co je v současné chvíli tady na blogu, jsem dostupný na RPG Fóru pod přezdívkou boubaque.

Žádné komentáře:

Okomentovat